1. PROSTĚ ZAČÍT!
Zní to naprosto banálně, ale je to tak. Když tvořím, ať už podle zadání nebo podle sebe, mám často na začátku pouze určitou vizi, která má mlhavé obrysy. Někdy opravdu velmi mlhavé :-). Dílo se mi potom průběžně mění před očima a teprve v procesu vlastní tvorby nabývá konkrétní podoby. Mám tedy ozkoušeno, že před započetím práce není nutné přesně vědět, jak bude vypadat výsledek. Stačí prostě NĚJAK ZAČÍT a potom dát prostor své kreativitě, která se díky tomu začíná probouzet. Jasně, i moje kreativita spí někdy dost tvrdě a chvilku jí to trvá, ale probudí se nakonec vždycky.
2. DOPŘÁT SI DOSTATEK ČASU!
Pokud chci vytvořit něco složitějšího a propracovanějšího, chvilku to trvá. Někdy i delší chvilku. Proto na sebe nespěchám a dopřávám si DOSTATEK ČASU. Často si tvorbu dělím na menší etapy. Ostatně, jinak by to ani nešlo, nedovedu si představit, že bych jeden obraz tvořila třeba 20 hodin v kuse :-D. Má to pro mě dvě hlavní výhody. Za prvé časovou, protože menší časové úseky líp „napasuju“ do svého běžného programu, za druhé psychologickou, protože do menšího úkolu se mi chce víc než do velkého.
3. DOKONČOVAT!
Možná budete mít jiný názor, ale já jsem pro dokončování. Nemyslím si, že je to nutno dodržet ve 100% případů, ale zejména v tréninku se mi to osvědčilo. Stalo se mi už vícekrát, že jsem práci chtěla třeba v jedné třetině nebo v polovině tvorby úplně zahodit, protože se mi to nelíbilo, ale neudělala jsem to a prostě pokračovala, přičemž výsledek byl nakonec NAD OČEKÁVÁNÍ. A pokud se mi to úplně tak nepovedlo, opatřila jsem dílo datem a uložila do svého soukromého archivu. Není nad to se pak zpětně kouknout na vlastní posun.